Následující řádky vám přiblíží pojem novorozeneckého a kojeneckého plavání ještě předtím, než se pro plavání s vaším miminkem rozhodnete. Nejde při něm o žádné sportovní výkony, ani výuku stylového plavání. Je to pohybová a sociální aktivita, přirozeně rozvíjející pohybové a komunikační schopnosti dítěte, přinášející radost a potěšení nejen vašemu děťátku, ale i vám.
Voda v lidském životě
Počátky našeho života jsou zcela jednoznačně spojeny s vodou. Plodová voda představuje přirozené a ideální prostředí pro vývoj plodu v děloze - umožňuje mu pohyblivost, zajišťuje stálou tělesnou teplotu a chrání před otřesy i přímým zraněním. Složení plodové vody se v zásadě neliší od složení mateřské plazmy a v mnohém se podobá mořské vodě. Po celou dobu nitroděložního života se dítě vyvíjí a roste v měkkém a teplém vodním prostředí, slyší matčin hlas a tlukot jejího srdce, cítí se naprosto bezpečně.
Většina těhotných žen se vodě cítí odlehčeně a uvolněně a plavání je pro nastávající matky nejen bezpečné, ale přímo blahodárné. Voda je matkám nápomocná především v pozdějších měsících těhotenství, protože nadlehčuje určitou část váhy, kterou musejí nést. Existují ženy, které neumějí plavat, ale v těhotenství je voda přitahuje a ve vodě se cítí spokojené. Plavání je pravděpodobně jediný sport, který mohou těhotné praktikovat až do samého porodu. Po porodu hraje voda i nadále životně důležitou roli v procesech vytváření citových vazeb a pečování o dítě. Rituál koupání novorozeněte bývá obvykle důvěrnou chvílí, při níž matka své dítě hýčká a věnuje mu ničím nerozptylovanou pozornost. Dítě cítí, jak mu voda omývá tělo a to ho naplňuje pocitem lehkosti, volnosti a síly. Voda nadlehčuje část jeho váhy a proto může provádět za její pomoci nejrůznější pohyby.
Co si představit pod pojmem kojenecké plavání?
Novorozenec, který se během prenatálního vývoje deset lunárních měsíců vyvíjel ve vodním prostředí – v plodové vodě, je na kontakt s vodou navyklý, voda pro něj prozatím znamená jistotu, klid a pohodu. Řada výzkumů a testů prokázala, že novorozenci mají vrozený plavací reflex a reflex zatajení dechu při kontaktu s vodou, který přetrvává zhruba do třetího až čtvrtého měsíce. Jak se postupně vyvíjejí vyšší centra mozkové činnosti, nemluvně svou „primitivní“ reakci ztrácí a jeho vrozená důvěra k vodě klesá, postupně se ztrácí, až vymizí zcela. Trvá potom i několik let, než ji opět získá, nikoli už ovšem na instinktivním základě, ale na základě osvojené schopnosti.
Pokud se vrozený reflex začne posilovat v období před jeho vymizením, vrozená dovednost se upevní a u dítěte přetrvá. Smyslem kojeneckého „plavání“ tedy není naučit dítě plavat, ale jde především o upevnění schopností, které jsou mu více či méně geneticky dány a které by se nemusely rozvinout při preferenci přednostního zajišťování pouze biologických potřeb dítěte. Od raného věku bychom tedy měli dítěti nabízet častý kontakt s vodou a přivykat je na pohyb ve vodě. Kromě upevnění vrozených obratností vzniká společným pobytem ve vodě mezi rodiči a dítětem velmi úzký fyzický kontakt, který se významně podílí na vytvoření a upevnění pozitivní citové vazby. Můžeme tedy říci, že k všestranné péči o novorozence patří také intuitivní a promyšlené stimulování jeho vývoje založené na radostném prožití společně stráveného času dětí a rodičů ve vodním prostředí.
